Snažím se básnit a psát

Cesta

3. května 2013 v 19:27 | Hanka Rose
Myslíš, že je všechno v pořádku. Jdeš stále dál, chvíli klikatou a chvíli rovnou ale strmou cestou, někdy stoupáš vzhůru a jindy zase utíkáš z kopce. Najednou zakopneš. O kámen, který se nečekaně objevil. Po pádu se zvedneš a jdeš vesele dál, jakoby se nic nestalo. Ejhle, zase zakopneš. To je divné, ale to se stává. Jdeš dál přes plno zatáček a najednou zase zakopneš a padneš k zemi. Je těžší zase vstát a jít. Je těžší dělat, že se nic nestalo. Zvedneš se, ale už se ti nechce pokračovat. Najednou nevíš, kam jdeš. Nevíš, proč vlastně někam chodit. Jen se ploužíš a díváš se okolo sebe. Přemýšlíš, proč se to stalo zrovna tobě. Když zase zakopneš, už tě to ani nepřekvapí. Chceš konečně dojít tam, kam bylo zprvu namířeno, jenže byl vůbec nějaký cíl? Čekáš a pozoruješ, kdy se dveře otevřou a konečně najdeš smysl tady toho všeho. Nic. ... Najednou je tu plno lidí, ale nevidí tě. Jsi pro ně vzduch a ty nevíš jak dál. Už se na to nemůžeš dívat. Kdy si tě konečně někdo všimne? Kdy se konečně otevřou dveře a ty budeš moct někam vstoupit? Nikdy. A nebo snad? Nevíš. Doufáš, ale po dalším zakopnutí doufat přestáváš. Sedneš si k okraji té podivné cesty a nemůžeš dál. Sedíš, pozoruješ okolí, ale už tě nezajímá. Víš, že pro ně nic neznamenáš. A pak, po ztracení úplné naděje na změnu, se konečně otevřou dveře. Vstoupíš.


P. S. Nevím, co mě to popadlo, ale jednou jsem prostě šla a něco podobného mi běhalo hlavou. Rozhodla jsem se to napsat.

Nabitý den studenta

17. ledna 2012 v 21:44 | Hanka Rose
... za stálého zpívání sepsala Hanka Rose


Každé ráno vstávám v šest,
vlak si jezdí o sto šest.
Po ránu se doučuju,
to do testů vypisuju.
Kamarády poznávám
a záchvaty dostávám.

Něco z minulosti...

18. ledna 2011 v 22:13 | Hanka Rose
Už nevím přesně kdy jsem napsala tuto, ehm, básničku, jestli se tomu tak dá říkat. No, proč se nepochlubit, jak mi to nejde? :D

...
Sen

Seděla dívka ve škole
Okolo plno lidí
Ona však sama se cítila
A nikoho neviděla

Přemýšlela o jednom příběhu
Který v dětství slyšela
Tam do snů před celým světem
Mladá dívka běžela

Před svým krutým osudem
Ve snech se skryla
A tam, v nádherné přírodě
Spokojeně žila

Seděla dívka ve škole
Přemýšlela o jednom příběhu
Který v dětství slyšela
A do snů odejít chtěla...
Hanka Rose

Klíč

27. října 2010 v 16:52 | Hanka Rose
Tak jsem se zase pokoušela o báseň. Asi včera taťka donesl klíč od dveří, který jsem dostala. Tak, když je pěkně nový, jsem si ho vyfotila a napadlo mě, že bych k němu mohla napsat báseň. Jenže, já prostě nemám básnické střevo, tak mi to nějak nešlo, až jsem stvořila tohle...
Klíč

Čas

11. října 2010 v 14:52 | Hanka Rose
Hodinky
Zastavit čas, to bych chtěla
Někdy nestíhám ani to, co bych měla
Jak úžasné by mohlo být
Kdybych mohla čas zastavit

Snažím se básnit

5. října 2010 v 18:35 | Hanka Rose
Snažím se básnit

Chci básnit, ale neumím to
Chci psát, ale nemám nápad
Chci létat, ale nemám křídlo
Můžu snít, a to je základ

Chci básnit, proč to nejde?
Proč neumím stvořit verš?
Miluji sny, kde všechno přejde
Kde nic není nemožné

Marně se o báseň snažím
Marně se pokouším psát
Jen bezvýsledně tu sedím
Radši půjdu malovat
 
 

Reklama


© Hanka Rose 2010 - 2014