Můj deníček

Nové škrabadlo pro kočky!

31. prosince 2013 v 12:14 | Hanka Rose
Zdravím! O víkendu se náš tatínek dokopal k tomu, aby konečně našim kočičkám (Belle a Sivě, jo, už máme dvě a vím, že jsem vám to neřekla) udělal nové velké škrabadlo. Je to starý stromek z naší zahrady. Pěkně ho zbavil kúry, postavil ho na dřevěný kříž, aby nespadl, a ještě udělal dvě taková posezení. No není úžasný? Posuďtě sami.

Měsíc Prosinec

30. prosince 2013 v 12:11 | Hanka Rose
V tomhle článku bych chtěla shrnout můj měsíc prosinec... Víte, bylo toho hodně. Věděla jsem, že to bude nabité a vlastně jsem se na to i těšila. Musím říct, že jsem to zvládla a celkem bravůrně. Od začátku prosince jsem měla každý víkend něco. Vystupovalo se hlavně se sborem na jarmarcích a adventních koncertech. Ještě do toho byla samozřejmě škola, kde si všichni chtěli napsat testy ještě před Vánoci, ale to mi zas tak nevadilo. Každopádně do toho tu byla ještě autoškola. Jezdila jsem každé úterý a v posledním týdnu skoro každý den, protože jsem 23. dělala zkoušky. Byla jsem z toho hodně nervózní, ale prospěla jsem! Teď už jen celý měsíc čekat na řidičský průkaz a budu řídit!

Tak tohle jsem ráno fakt nečekala!

3. října 2013 v 23:07 | Hanka Rose
Když jsem otevřela dveře od domu, zhrozila jsem se. Teda, čekala jsem zimu už podle předpovědi počasí, ale jinovatku jsem opravdu nečekala. Už třetího října? Nechápala jsem a nechápu doteď. Sice je fajn kvůli zimě nechodit s tělocvikem ven, ale až taková zima být nemusí. Snad se to ještě na chvíli zlepší než přijde ta krutá zima...

Shrnutí měsíce září

1. října 2013 v 21:31 | Hanka Rose
Mám se fakt dobře. Poslední měsíc jsem si i přes všechen spěch, stres a učení užila. Každý den se něco dělo, týdny ubíhaly a já všechno zvládla, bavila se se skvělými lidmi, poznávala nové a obnovovala ty starší vztahy. Prostě krása. Vše se vrátilo do starých kolejí jakoby prázdniny ani nebyly. Kromě prvního týdne vyptávání, jak bylo a co se dělo v létě, se už nikdo o prázdninách nezmínil a všichni se zaměřili na přítomnost a budoucnost. Možná je to škoda, ale na druhou stranu, fotky a vzpomínky máme a teď pokračujeme v žití!

Mám strašnou radost z nových věcí v mém životě. Poznala jsem nové věci, něco se naučila... Například jsem se přihlásila do autoškoly (sice ještě se moc neozvali, ale já tam sama zavolala!), chodím zase do výtvarky na zušku po dvou letech a právě teď o víkendu jsem poprvé malovala na stěnu. Taky jsem si založila aukro, tak jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí.

Dostalo se ke mě plno nabídek, co bych mohla dělat, jen to nestíhám a nechce se mi. Každopádně je pěkné vědět, že bych mohla...

Trip to Prague

22. srpna 2013 v 17:10 | Hanka Rose
Byla jsem skoro na týden u sestřenky v Praze. Byly to úžasné dny! Jediné, co se mi na nich nelíbilo, bylo každodenní vstávání z postele. Jinak jsme si to parádně užily. Byly jsme na procházce, nakupovaly jsme oblečení, což nám zabralo půl dne, a to dvakrát! Taky jsem si vyzkoušela golf. Dřív mě to nijak nebralo. Je to pomalý sport, u kterého se moc chodí. Co je na tom zajímavého? No, když nezkusíš, nepochopíš. A já to zkusila a opravdu pochopila, co je na tom krásného. Zaprvé musíte přesně napodobit jeden jediný pohyb. Jenže on je tak jednoduchý, že je zároveň strašně těžký. Každopádně se mi celkem dařilo. Asi štěstí začátečníka. No a potom taky to chození od jamky k jamce? Vlastně je to zábava! Takových šest jamek nám zabralo dvě a půl hodiny! Ani mi to nepřišlo. Takže když budete mít možnost, doporučuji si to aspoň vyzkoušet.

Prázdniny!

28. července 2013 v 22:28 | Hanka Rose
Nějak to nechápu. Čas neúprosně běží a já se jen doma válím. To teda dělám tento týden. Ty tři týdny předtím ale byly zajímavější. První týden jsme byli v Chorvatsku. Cestou jsem seděla vedle taťky a navigovala, takže jsem toho moc nenaspala. Když jsme tam přijeli, nebylo takové teplo, jaké jsme očekávali. Koupat jsme se tedy nešli. Až další den jsem tam teda vlezla, ale takovou radost jsem z toho neměla. Jinak jsem se ale skvěle bavila. Konečně jsem totiž vypadla z normálního světa. Byl tu klid a nic se nemuselo řešit. To jsem si užívala. Byli jsme na takovém soukromnějším místě, kde jsme k pláži museli lézt po kamenech, ale byla to celkem zábava. Líbilo se mi, že jsem mohla večer vyjít ven a projít se romanticky u moře. Jen ten kluk mi chyběl. Jinak jsme byli na lodi a dokonce na raftech! To bylo úžasné!

Nějak se to seběhlo a už je konec!

26. června 2013 v 22:45 | Hanka Rose
Ani nevím, jak se to stalo, ale červen mi prostě utekl mezi prsty. Přitom se toho dělo právě docela hodně. Ve škole se finišovalo, takže jsme psali hodně testů. S tanečním jsme zase měly asi pět vystoupení! Jedno bylo dokonce venku a zrovna v tom parnu, takže jsem byla totálně mokrá. No, stálo to za to. Aspoň se něco dělo a já neseděla doma. A teď už se doma připravujeme na dovolenou. Máme v plánu vyrazit už v pátek večer. Všemu tady dát zbohem a hurá do Chorvatska! Tentokrát to ale bude jiné. Nebudeme tam sami nebo s jednou rodinou, ale rovnou se šesti rodinami! Navíc nebudeme bydlet v domě, ale v hotelu. Jsem na to zvědavá a těším se na nové zážitky.

Absolventka klavíru

8. května 2013 v 22:03 | Hanka Rose
A je to tu. Konečně jsem se dočkala. Zítra mě čeká absolventský koncert, kde bych měla předvést, že jsem se za těch sedm let něco naučila. Když nad tím tak přemýšlím, byla to docela dlouhá a zajímavá cesta. S klavírem jsem začínala v první třídě jako asi většina dětí. Vybrala mi ho mamka. Nejprve to měly být klávesy, to ale nějak nešlo, tak se musel koupit klavír. První roky mě to bavilo. Nebylo to těžké, nemusela jsem moc cvičit a tak to byla spíše zábava. V páté třídě ale přišla krize. Nechtěla jsem cvičit, nešlo mi to a nebavilo mě to. Když už jsem parkrát proronila i slzu, rodiče mě nechtěli trápit a mohla jsem toho nechat. Jak já jsem byla ráda! Je pravda, že pak jsem ke klavíru sedla maximálně třikrát do měsíce. Až později, když se začala učit má o pět let mladší sestra, jsem tam sedala častěji, abych ukázala, že jsem stále lepší.

Je úžasné mít doma kočku

14. dubna 2013 v 17:38 | Hanka Rose
Po těch letech venkovních koček jsem se dočkala. Máme doma už roční Bellu. Britskou modrou kočičku. Už jsem o ní v jednom článku kdysi dávno psala. Teď už má rok, takže nám povyrostla. Líbí se mi, že si s námi neustále hraje. Jen teď vyskočí téměř kdekoliv, takže je těžké ji nějak uhlídat. Když nejsme doma, stejně nám prošmejdí úplně všechno.

A nejvíc miluju její mazlivou náladu, kdy se o mě otírá jak jen může, abych ji pohladila. Taky to, jak ona miluje krabice. Jednou měla jednu velkou, kterou jsme jí obrátili vzhůru nohama a udělali tam díru. Používala to jako skrýš, když jsem si s ní hrála na honěnou. A jednou zase byla jedna malá krabička na okně. Belle se asi hodně líbila, když si na ni vlezla. Vypadala celkem komicky. Mám tu fotku, co myslíte?

Pyžama ve škole!

11. dubna 2013 v 22:00 | Hanka Rose
Minulý týden jsme po tři dny měli ve škole takzvané Dny imunity. Znamenalo to, že kdo se oblékl do pyžama, nemohl být nečekaně vyzkoušený. Ale pozor, pokud se i učitel oblékl do pyžama, imunita neplatí. Bavilo mě chodit ve škole v pyžamu. Musím říct, že je to hodně osvobozující a pohodlné. Zklamaly mě ale postoje některých učitelů, kteří nám vítězoslavně oznámili, že oni tohle respektovat nemusí a vyzkoušeli někoho i v pyžamu.

Naopak mě potěšilo, když jsem uviděla jednu učitelku v pyžamu a další si nás všechny nadšeně fotila. To je správný přístup! Nejvíce mě však potěšily kuchařky v jídelně, které nám v pátek vydávaly jídlo všechny v pyžamech a i těch spacích čepičkách.

Taky mě pobavilo, že z vedlejší třídy ve středu v pyžamu nikdo nedošel, zato ve čtvrtek, kdy měli fyziku, byli opravdu všichni vzorně v pyžamech. Já jsem chodila po škole celé tři dny v pyžamu a to mi víceméně skoro nic nehrozilo. Jen mě to prostě bavilo.

Máte taky něco podobného ve škole? My jsme minulý rok měli styl hippies, tak jsem zvědavá, co se vymyslí na příští rok.

Týden ve Francii

1. dubna 2013 v 12:39 | Hanka Rose
V jižní Francii, abych byla přesná. Věděli jste, že je to tam úplně jiné, než na severu? Ono je to celkem logické, ale já když jsem tam byla, nepřipadala jsem si jako ve Francii. Rozhodně ne tak, jak jsem si myslela, že si budu připadat. Občas jsem si myslela, že jsem v Itálii, když jsem viděla ty přímořské stavby domů, nebo ve Španělsku. Když jsme zase viděli tu krásnou krajinu se zvířaty, připadala jsem si jako v Africe. A tak pro mě první dny byla jižní Francie jako něco, kde toho najdete fakt hodně z cizích kultur. Postupně mi ale docházelo, že to nejsou cizí kultury, že je to prostě tady ta kultura, že to k jižní Francii prostě patří. Byla jsem v městě Nîmes, kde jsme navštívili amfiteátr a další zajímavé římské stavby. Taky jsem viděla akvadukt Pont du Gard. Úžasná stavba. Byli jsme taky v Arles, Saintes-Maries-de-la-Mer, Aigues-Mortes, Le Grau-du-Roi a Marseille samozřejmě.


Kolonujeme

11. února 2013 v 13:17 | Hanka Rose
Na konci ledna jsme si vyzvedli vysvědčení a ještě ten den jsme měli závěrečnou kolonu. Všechny holky měly na sobě nádherné bílé šaty. Všechny jsme byly nevěsty. Tak trochu jsem to brala jako zkoušku na svatbu. Úvodní polonézu jsme odtančili a pak už to jelo. Valčík, polka, waltz - to se hrálo pořád. Jen parkrát jsem si zatančila cha-chu, jive nebo mambo. Musím říct, že jsem si moc neposeděla, většinou jsem byla na parketu. Nohy mě bolely a myslím, že to nebylo jen botama, ale taky dost těžkými šaty. Nebyla jsem na to zvyklá, ale užívala jsem si to, jak jen jsem mohla. A pak, najednou, už byla půlnoc. Kapela se loučila a my tedy také. Přišlo mi to všechno tak krátké!

Poprvé v novém roce

2. ledna 2013 v 16:16 | Hanka Rose
Zdravím vás a dodatečně přeju šťastný nový rok. Jsou prázdniny a přesto jsem si na blog nenašla čas. No, spíš se mi nechtělo. Byly Vánoce! Sledovala jsem pohádky a trávila čas s rodinou a známými. Viděla jsem všechny tři nové pohádky na jedničce. Která se vám nejvíc líbila? Dvanáct měsíčků, Šťastný smolař nebo O Pokladech? Mně osobně se nejvíc líbil Šťastný smolař, protože to bylo prostě vtipné. Zjišťuju ale, že když se podívám na nějakou pohádku, kterou jsem v dětství milovala, najednou už není tak úžasná jako dřív. Divné. Nebo vlastně asi normální.

Taky jsem zjistila, že se těším do školy. A to se těším už týden, to není jenom tím, že jsem doma dlouho. Prostě když si školu užívám, užívám si společné chvíli s přáteli, bavím se, tak se tam těším, protože doma je sice doma, ale občas se tu nudím.

Konec světa!

21. prosince 2012 v 23:24 | Hanka Rose
Věříte? Nebo ne? Nebo už jsme to přežili? Já osobně vím, že nastane změna. V myšlení lidí. Dopodrobna se mi to probírat nechce. Například kamarádka mi řekla, že si všímá, že se lidi teď víc otevírají, což je fajn. Znám ale plno lidí - většinu, kteří na Konec světa nevěří a já se jim nedivím. Ale když nám včea kolem půl desáté vypla elektřina, bliklo mi hlavou: Co kdyby? Ale hned jsem to zavrhla. Taky to za hodinku pustili, jen bylo zajímavé, že to vypadlo půlce města a okolním vesnicím taky. Navíc máme v naší rodině nějaký kazivý rok. Pokazilo se DVDčko, počítač, další DVDčko, můj notebook, sestřin mobil a nedávno nám prasknul boiler. No není toho dost? A zrovna když se taťka (řečnicky) ptal, co se ještě do štědrého dne pokazí, vypnuli elektřinu. Musela jsem se smát. Ovšem když potom došli se svíčkami děda i babička, tak se sedělo a vykládalo. Vzpomněla jsem si, že dřív lidé mívali takové černé hodinky u petrolejky. Cítila jsem tu zvláštní atmosféru a líbilo se mi to.

Špatné i dobré zprávy

15. listopadu 2012 v 17:31 | Hanka Rose
Zdravím vás, vážení. Jop, dlouho jsem tu nebyla. Proč? Nevím. Poslední dobou mám pořád co dělat. To víte, v pondělí jdu do sboru a mezitím víceméně odpočívám. V úterý jsou taneční, po nich sezení v hospodě a pozdní příjezd domů. Baví mě poznávat nové tváře a užívám si to tam. Středa bývá klidnější. Ovšem ve čtvrtek a pátek mám každý večer taneční - balet na zušce, takže jaksi není čas. No a i když mám víkend třeba volný, to se nikdy nic neudělá, když člověk nemusí. To jsou ty dobré zprávy. Že se mám fajn, užívám si mého středoškolského života a nestěžuju si. Na každý den se těším a snažím se, aby byl něčím zajímavý.

Zato mám jednu fakt dost špatnou zprávu. Můj notebook se pokazil, takže teď navštěvuji domácí počítač, na kterém nemám své fotky a soubory. Je to skličující, ale co mám dělat. Taky proto jsem se tu dlouho neozývala. Fotky ani obrázky tu sem dát nemůžu, takže jaksi no... Není co psát. Kromě deníčku.

Stále žiju!

21. října 2012 v 21:16 | Hanka Rose
Áno, jsem tu zas. Dlouho jsem přemýšlela, co bych sem tak napsala, protože poslední dobou se toho moc publikovatelného nenafotilo. Ale žiju si docela dobře. Ve čtvrtek večer jsem odjela na soustředění našeho malého sboru, kam už ani nechodím. Jela jsem si s nimi zazpívat a s Linnie jim udělat nějaký ten zábavný program. Když jsem ještě kdysi před asi pěti šesti lety chodila do sboru za jeho (podle nás) největší slávy, tak se většinou hrálo na rodinky. I tak nás to strašně bavilo!

Těmto sboristům jsme nakonec připravily něco z Antického Řecka. Upřímně, tvářily jsme se, že vše máme promyšlené, ale vlastně jsme to celé vymýšlely až na místě. Výsledek byl skvělý! Vytvořily se tři týmy. První úkol byl jednoduchý a to, zaběhnout pro lísteček s body a nasbírat jich co nejvíc. Dále následovalo vystoupání kamsi do kopce k Olympu. Vytvořily jsme úžasný rozcestník. Olymp našly týmy snadno. Následovala běhací bojovka s názvem: Ubraň svůj znak. Večer se k Olympu šlo znovu, potmě, a týmy zde pobavily Bohy svými kreativními krátkými vystoupeními.
Další den si vysloužily body za přesné házení šutrem. Za body a splněné úkoly dostaly části mapy a nápovědy. Díky nim pak hledaly každý svůj poklad. Následovalo konečné vyhodnocení a jelo se domů.

První taneční

10. října 2012 v 18:56 | Hanka Rose
Konečně nám to mělo začít a já se trochu bála. Neměla jsem totiž domluveného žádného tanečníka a většina holek ano. Navíc tam mělo být trochu víc holek, tak jsem byla trochu napjatá, jestli si pro mě někdo přijde. Bylo to tu. Holky seděly pod pódiem pěkně vystavené jak v řeznictví. Jen si vybrat podle libosti. Kluci seděli naproti v řadách. Pár úvodních slov a zanělo: "Pánové, zadejte se." Kamarádky šly rychle na parket až jsem tam zbývala skoro sama. Naštěstí ale jeden kluk přece jenom došel! Byla jsem docela šťastná. Stáli jsme v kruhu a naučili se jednoduché: krok, přísun, krok, přísun, krok, krok... a stále dokola. I tohle někteří pletli. Nechápala jsem. Taky bylo vtipné pozorovat nějaké holky, co snad nikdy nestály na podpatcích.

Zápis ze dne čtvrtého, měsíce října

4. října 2012 v 16:31 | Hanka Rose
Zjisila jsem, že když nejsem závislá na nějaké hře na internetu, mám mnohem víc času. Dřive jsem vždy hrála nějakou hru, která vyžadovala pravidelnost. S nástupem na střední školu jsem takový typ hry nemohla hrát a tím pádem z mého herního seznamu moc nezbylo a takové ty jednorázové hry mě moc nechytly. Takže momentálně se u notebooku docela nudím a vymýšlím, co by se dalo dělat, protože sedět tu prostě musím. To proto se tu objevilo tolik článků za docela krátkou dobu.

Na facebooku se taky nudím. Kromě blogu se věnuji luštění killer sudoku. Znáte to? Mně to připadá lepší než to klasické. Taky jsem po dlouhé době upletla náramek z bavlnek. Dávám sem jeho fotku.


Trocha toho folklóru

1. října 2012 v 18:40 | Hanka Rose
Nikdy jsem se folklóru nevěnovala. Nehodlám s tím začínat, ale jela jsem za kámoškou na vesnici. Byla zde premiéra nově natočené balady odsud. Předtím nás ale uvítali nějakým tím zpěvem. Jelikož jsem holt musela chodit na základce snad každý rok na nějaké to folklórní vystoupení, vůbec mi to nevadilo. Byla z toho velká sláva. Hlavní herci se objevili na pódiu i s režisérem. Teprve snad po hodině se to pustilo. Bylo to pěkné, ale smutné. Co taky čekat od balady. Celkově to mělo jen dvacet minut, tak doufám, že ještě něco natočíja, abych zase mohla dojet.

Prázdniny opravdu končí?

31. srpna 2012 v 18:48 | Hanka Rose
dyž jsem prvního července zjistila, že bez školy a přátel tam jaksi nemám co dělat, trochu mě děsila představa, že celé dva měsíce budu převážně doma. Jen s rodinou. To už jsem se těšila, až bude zase září a budu mít ten život zajímavější. Ovšem na prázdniny a nicnedělání si člověk zvykne rychle. A tak jsem se do školy přestala těšit a začala si užívat léta. S Linnie jsme se často vídaly, jezdilo se na koupaliště, pak přišla letní taneční škola v Luhačovicích, kam se doufám vrátíme i za rok, pár dní u dědy a brzo dovolená v beskydech. Po ní ještě návštěva sestřenky a už tu máme poslední týden prázdnin, kdy jsem se zajela podívat na gympl a další dny trávila s asi podrážděným slepákem doma v posteli. Dnes už je mi docela dobře a začínám si uvědomovat, že letošní prázdniny končí. Už jsem si i vypsala narozeniny a prázdniny do nového diáře (mimochodem koupeného v Anglii). Vypadá to, že druhák bude fajn, taky proč ne, že? Ale nevím, jestli se mi tam chce nebo ne. Jsem holt líný člověk... Ale zároveň občas potřebuju mít nabité dny. Chápete to? Já ne :D
 
 

Reklama



© Hanka Rose 2010 - 2014