Nikdy jsem se folklóru nevěnovala. Nehodlám s tím začínat, ale jela jsem za kámoškou na vesnici. Byla zde premiéra nově natočené balady odsud. Předtím nás ale uvítali nějakým tím zpěvem. Jelikož jsem holt musela chodit na základce snad každý rok na nějaké to folklórní vystoupení, vůbec mi to nevadilo. Byla z toho velká sláva. Hlavní herci se objevili na pódiu i s režisérem. Teprve snad po hodině se to pustilo. Bylo to pěkné, ale smutné. Co taky čekat od balady. Celkově to mělo jen dvacet minut, tak doufám, že ještě něco natočíja, abych zase mohla dojet.

Určitě z toho ale byla kámoška víc nadšená než já. Natáčeli to totiž jen ti z jejich vesnice, takže většinu jich musela znát. Dokonce tam sama někde byla, ale balada byla dost krátká, takže se tam nevlezlo tolik záběrů. Mohla jsem ji vidět jen v dálce s dalšími děvčicami v kroji, takže jsem nepoznala, která to vlastně je.
S kámoškou jsme si to pak užily. U ní doma jsem o půl noci smažily lívance a hrály si s nimi, takže vznikala srdíčka, sluníčka, kolečka a i něco jako okurky a další patvary. Před jednou jsme to pěkně s nutellou jedly v pokoji. Zbytek jsme si nechaly na ráno, takže jsme měly snídani do postele. Jelikož jsme byly v domě samy, nepřevlékaly jsme se a většinu dne jsme prožily v pyžamu. Obědvaly jsme o čtvrt na pět.





