Hned první školní den (stále mám chuť říct prvního září - jo, jsem trochu dezorientovaná), jak jsem šla do školy, pěkně jsem si vykračovala cestičkou známou, ale docela zamlženou. Jakože fakt hodně zamlženou. První školní den bylo úžasné počasí. Viděla jsem tak na pět metrů, možná deset, dál ne. Byl to úžasný pocit, jít víceméně nikam a přesto jít, sama...

Připadala jsem si prostě zvláštně. První školní den, čekalo mě toho hodně zase nového, a k tomu skoro neznámá cesta k vlaku. Nevím, udělalo to na mě dojem.

Když se na to tak dívám, asi jsem viděla víc než deset metrů, ale já nemám na tohle odhad.






Strašidelné. V takovém počasí bych se na tu školu vykašlala a šla si lehnout do pelíšku
Ještě že všichni nejsou tak líní jako já 