Jsem tu naposledy s tou Vekou Británií. Na konci týdne jsme zavítali do Londýna, kde jsme konečně viděli ty nejznámější památky v centru Londýna. Autobus nás vysadil u London Eye, odkud jsme měli skvělý výhled na Big Ben.
Dnes tu mám jen pár fotek. První je z Hampton Court. Obrovský zámek, který jsme ani neprošli celý. Ale líbilo se mi to tam a kdyby nepršelo a bylo víc času, určitě bych si to užila víc. Líbilo se mi Maze - bludiště, kde to bylo podobné tomu bradavickému, akorát menší a mírumilovnější.
A pokračujeme v našem putování Anglií. Dostali jsme se do Bodiam Castle, kde to bylo docela pěkné, ale zřícenina hradu mi stejně nic neříká. Jako první tu ale máme fotku z jednoho muzea, kde byla úžasná krásná nepoškozená červená telefonní budka. Venku na ulicích většinou nebyly tak krásné. Přemýšlela jse, jestli by se mi podařilo dostat se na ministerstvo kouzel...
A do třetice! Vyrazilo se do Hastings. Teda aspoň myslím, že to je právě ono. Tam se mi to docela líbilo. Šli jsme jakoby do muzea nebo prostě místa, kde nás seznámili se Smugglers. Měli to tam fakt pěkně udělané.
Včera jsme se dostali jen k Tower of London. Ovšem den ještě neskončil a my se potulovali Londýnem, malinko se i ztratili, až jsme se zastavili u nějakého slavného kostela. Promiňte mi, že fakt nevím, jak se jsmenuje :) Že by St. Paul's Cathedral? Možná :)
V červnu jsem vám psala, že pojedu na týden do Anglie. Nějak se mi ale nechtělo pak sem dát fotky a něco napsat o tom, jak jsem se měla. Přišla na to řada až teď. Přináším vám tedy sérii fotek s nějakým tím komentářem. Bude to asi na víc článků, protože se mi nechce to zkracovat nebo do jednoho článku cpát nevímkolik fotek.
A tak, když jsme dostali za úkol pohrát si s jakýmkoliv písmenkem, hrála jsem si geometricky. A to s mým oblíbeným háčkem. Proč taky ztvárňovat cizí písmenko? Háčko je krásně geometrické, tak jsem to s jednoduchostí vyřešila. Co tomu říkáte?
Dnes jsme si doma pustili stará videa, na kterých jsem měla teprve půl roku. Tenkrát se koupila nová kamera a natáčelo se často. Alespoň usuzuji podle počtu videí. Jak jsem se na to tak dívala, vůbec jsem se s tím malým prckem neztotožňovala. Pozorovala jsem své rodiče, pradodiče, tetu a strýce a malou sestřenku, tenkrát o rok starší. Byl zde vidět velký rozdíl. Dnes mi připadá, že jsme rovnocenné. Tenkrát to tak nebylo.
Hned první školní den (stále mám chuť říct prvního září - jo, jsem trochu dezorientovaná), jak jsem šla do školy, pěkně jsem si vykračovala cestičkou známou, ale docela zamlženou. Jakože fakt hodně zamlženou. První školní den bylo úžasné počasí. Viděla jsem tak na pět metrů, možná deset, dál ne. Byl to úžasný pocit, jít víceméně nikam a přesto jít, sama...
V prvním ročníku jsme se v hodinách výtvarné výchovy taky trochu věnovali perspektivě. Začínali jsme kreslit pokoj, což by mě bavilo, kdybych nechyběla na dvou hodinách, tudíž jsem to nekreslila vůbec. Potom jsme měli nakreslit nápis - jméno - a jakoby ho někam postavit. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla nakreslit zimu. Líbilo se mi, že jsem zase tolik nemusela vykreslovat pozadí. Nakonec jsem byla s mým výtvorem spokojena. Co myslíte vy?
Přesně 5. října roku 2011 jsme ve škole kreslili zátiší. Teď jsem ho konečně dostala domů, takže jsem to vyfotila, abych se vám mohla svým výtvorem pochlubit. No, není to nic moc, ale celkové proporce jsou splněny. Docela mě bavilo to kreslit, co na to říkáte? :)
Jsem "normální", osmnáctiletá holka, co už pár let bloguje. Fotím, kreslím, snažím se básnit a píšu si deník. A tančím! Jen to vám tady neukážu. Taky miluji matematiku o_O