Uhm... tak...
Máme se skvěle!
Uhm... no.. jo, máme se perfektně. Jak jinak taky o prázdninách..
(zoufalý pláč)
Jasně, blíží se ke konci, ale to přece není důvod k zoufalému kvičení!
Já vím, ještě celé dva týdny! Není si na co stěžovat a školu taky přežijeme. Vlastně se tam docela těším...
Ach ne. Ne téma škola. Začnu se tady rozplývat nad umprumkou a celý společný článek půjde do háje, protože se změní v můj monolog - občas proložený tvým povzdechnutím nebo tak.
Dobře no, takže zpět k prázdninám. Co naše společné deníky? Měly bychom pokračovat, ale jaksi se teď k tomu nemáme.
Možná jsme to s nimi přehnaly na začátku a teď na ně prostě není nálada. Teda já nemám náladu ho dotáhnout přes CELÉ MĚSTO až k vám domů, to fakt ne.
Děláš, jako by vážil tunu! A naše město taky není zrovna velké. Ale máš pravdu v tom, že jsme se do toho opravdu pustily moc naplno. Ale my to jinak neumíme :D
Jestli budeme v tom scrapbookingu pokračovat takovým stylem, jako právě na začátku prázdnin, tak brzo tunu vážit bude! A tobě se město samozřejmě nezdá tak velké, když tu vzdálenost většinou chodím já... a to poslední komentovat nebudu. Radši.
Jestli budeme v tom scrapbookingu pokračovat takovým tempem, budeme moct mít za chvíli nový větší deník! No jo, nemůžu za to, že u nás doma jsou všechny potřeby.
Myslíš naším současným tempem? Za celý srpen ani jedna stránka? :P A je u nás především má sestra, takže... to samo je problém s velkým Pé.
Myslím tím tempo na začátku července, samozřejmě. No jo, věřím, že to ráda odcházíš z domu na dost dlouho. Takže si nestěžuj! :P
Myslím tím tempo na začátku července, samozřejmě. No jo, věřím, že to ráda odcházíš z domu na dost dlouho. Takže si nestěžuj! :P
Já.. už si nestěžuju. Pf. ... Nejradši bych spala. Ale ani na to nemám energii.
Vypadáš nějak unaveně...
Koho by ten výšlap na kopec při nedostatku kyslíku způsebeném neustálým smíchem nevyčerpal.
A teď si představ, že bys šla celou cestu a neodvezla se pěkně autem pod kopec.
Tohle je vůbec nejdivnější část dneška. Náš kamarád - a může řídit. Všichni stárneme... ne, dobře, beru zpátky, nejvtipnější a nejdivnější část dneška byl jeho příjezd na motorce.
Tu jeho krátkou návštěvu jsem taky nepochopila, ale jet v autě jen s partou se mi líbilo. Byl to docela nezvyk, ale už se těším, až budu moct řídit taky.
No hele hele, do doby, kdy budeme moct řídit taky, ještě rok a půl zbývá. A já ho rozhodně nechci uspěchat.
Tak jsem to nemyslela. Jen ten život bude zase o něčem jiném.
Myslíš pohodlnější.
Asi jo. Mít možnost kdykoliv kamkoliv jet bez hlídání času bude fajn.
Jenom ještě mít auto. (mrk mrk) Auto. Proboha, my už řešíme, jak budeme mít řidičák a je to čím dál reálnější představa!
Máme jich doma dost, tak snad mi nějaké pučíja. Je to šílená představa! Dřív jsem si myslela, že budu o hodně chytřejší a samostatnější, když mi bude osmnáct. Teď to tak nevypadá. Nemyslím si, že za rok a půl o moc zmoudřím...
Na tebe má ten hostětínský mošt nějaké blahodárné účinky, ne? Začínáš nám tu mluvit nářečím... pučíja. Tož pučit možú, u vás je těch aut fakt dost. S tím zmoudřením, toho naopak dost nebude. Nebo bych to nečekala. Aspoň u mě určitě ne. Naopak, já se snad teprve teď začínám rozjíždět do nějaké divně opožděné puberty. o.O
Když jsem týden na dovolené poslouchala čecháčštinu, musím se trochu snažit vrátit se do normálu, ne? Tvoje pozdní puberta mě trochu děsí.
Když jsem týden na dovolené poslouchala čecháčštinu, musím se trochu snažit vrátit se do normálu, ne? Tvoje pozdní puberta mě trochu děsí.
S kým jiným si připomenout nářečí líp, než právě s těma dvěma klukama ^^ Bylo to dost fajn. A za tu pubertu (naznačuje uvozovky) nemůžu. To ta umělecká škola. Dělají ze mne blázna a já sa nechám.
Líbilo se mi na tom kopci jen sedět a poslouchat. Bylo to takové odreagování.
Jak to tak vidím, brzo bys měla jít, nebo mi tady usneš.
Čekala jsem ještě nějakou poznámku o tom bláznovství. No dobře. Po-ma-lu sa začnu zvedat.. se! No tak! Nakazila jsi mne, nikdy jsem na blog nářečím nepsala!
Nad tvým bláznovstvím si můžu jen povzdechnout a smířit se s tím. Promiň, nevěděla jsem, že se necháš tak lehce stáhnout. Myslela jsem, že jsi odolnější :P
Nad tvým bláznovstvím si můžu jen povzdechnout a smířit se s tím. Promiň, nevěděla jsem, že se necháš tak lehce stáhnout. Myslela jsem, že jsi odolnější :P
Když už, tak už. Nechám sa snadno stáhnút. :P Gymplačko.
Héj! Takhle mi pořád neříkej, jsou prázdniny!
A už jsme zase na začátku. Jsou prázdniny. Točíme se v kruhu. Je třeba ho přeseknout... přeseknút.
Dobře no, protože jsou prázdniny, nebudeme sedět u počítače a rozloučíme se. Dnes jsme toho napsaly už dost, myslím.
Tak jo, tady se rozloučíme, půjdu domů a zavoláme si na Skypu, ne? :P :D Dobře, je toho už dost. Takže konečně začnu s loučením, abychom o tom pořád jenom nemluvily. Respektive nepsaly. Mějte se fajn, užívejte prázdnin, těšte se do školy jako já, pokud pracujete, tak už jste utřeli :P Paa.
Uvidíme se zítra, ne? S vámi se taky loučím a přeju vám, abyste ty dva týdny volna ještě pořádně využili. Ahoj!





