Včera byl pro mě takový divný, nebo spíš neobvyklý den. Naše třída měla rozlučák, nebo-li bečku (jak se říká u nás). Když jsme tam s holkama tou zablácenou cestou dorazily (jo, pořád prší!), zjistily jsme, že tam není jen naše třída. Byli tam i cizí, starší lidi. No co, seznámily jsme se. Docela sranda tam byla. Připadalo mi to zvláštní, že už je to ta konečná bečka, co pořádají deváťáci. Už je fakt neuvidím?! Bojím se toho, budou mi chybět. Jako bychom se ještě za poslední dva měsíce více sblížili. Začalo to výletem a ještě ta bečka. Prostě je to divné. Najednou si člověk uvědomí, jak má ty lidi rád. I když vidět je teď na šrot zas až tak skvělé nebylo.
A ještě jsem se dopoledne projela do města a zpátky. Docela zajímavé. Ráno se probudím, mamka dojde z města a hned že musíme jet do většího města reklamovat její novou kabelku. Byla strašně naštvaná, tak jsem jela s ní.
Fotku z bečky bohužel nemám. Jo, někdo tam fotil, ale v rámci soukromí a stejně ty fotky nemám, sem žádnou takovou nedám. Ale jak jsem odcházela, napsala jsem na dveře vzkaz. Strašně ráda píšu vzkazy. Vyzkoušela jsem tím aspoň nové pastelky. I když se to na tom načmáraném nápisu moc neozkoušelo...

Jo, nechtělo se mi psát, že jsem na bečce. Takhle to aspoň můžu víckrát použít :D







Jo jo, zlatá základka..