Únor 2011

Jak mne Linn donutila napsat další společný článek

25. února 2011 v 16:01 | Hanka Rose & Eliška Linn |  Dvě blogerky píší dohromady
Tak jsme tu po dloooouhé době!!

D´oh!

Přestaň už s tím!

D´oh!!

Štveš mě! A nedívej se na mě takhle!

D´... néé, Rosinko, nechej mě, to bolí!

Hééj, nevymýšlej si! Copak ti něco dělám?

Ne, ale byla to sranda. Třeba měl o mě někdo strach...

Rozhodně ne...

... to bylo hnusné.

Já vím, ale někdy je to nutné :P

:P :P Fajn. Tak začneme už s něčím důležitějším lomeno důstojnějším lomeno prostě zajímavějším?

Milovala jsem program Malování

23. února 2011 v 13:09 | Hanka Rose |  Kresba a tvorba
Už jako malá, když se mi poprvé do rukou dostal počítač (řekněme kolem první třídy, možná ve školce) jsem na něm hrála různé hry. Internet jsme samozřejmě neměli. Taky jsem milovala program Malování. Často jsem si ten "papír" zvětšovala na co nejvíc to šlo a používala násady štětce, jako čtvereček, menší čtvereček, takové kolečko a tak... Nevěděla jsem, co to jsou pixely, ale líbilo se mi, že si takhle obrázek zvětším a jsou tam ty přesné tvary.

Ano, taky jsem malovala na celý papír, ale tohle mě asi bavilo nejvíc. Když jsem udělala jeden obrázek, posunula jsem to dolů a dělala další. Ještě jsem neznala možnosti ukládání, takže všechny obrázky jsou potom zrušila a příště začínala odznova.

Hra barviček

22. února 2011 v 21:45 | Hanka Rose |  Kresba a tvorba
Už jsem psala, jak je výtvarka na ZUŠce úžasná? A to nemyslím jen to, že můžu malovat. Myslím ty debaty a to všechno, co tam podnikáme. Myslím, že jsem se o ní zmiňovala tady. No jasně, že jsem se o ní zmiňovala...

Nedávno, jak už jsme končily, jsem si začala hrát s barvičkama. Temperovýma, co byly na kartonu. Byly už na vyhození. Právě Terka malovala, nebo spíš "ďupkala" s tyčinkama do uší. Jednu jsem si půjčila a různě jsem míchala do sebe černou, bílou a pak i červenou barvu. Bylo to velmi osvobozující! Vyhrála jsem si a všechno důkladně zdokumentovala.

V papírech a knížkách neležím :(

16. února 2011 v 22:53 | Hanka Rose |  Můj deníček
Fíha, ten čas letí! No, tak jsem tu zas. Ale jen na chvilku. Chci jenom tak shrnout, co se událo za posledních pár dní. Napsat něco málo z "deníčku", aby tu taky něco bylo. 

Víte, poslední dobou nějak nemám na blog čas, ale plánuji to změnit. Být tu zase častěji. Slibuji, že se budu snažit, ale... znáte mě. Je těžké to dodržet. Právě jsem v devítce a jaksi toho mám dost před sebou. Teď máme prázdniny, jak už jsem minule psala. Člověk by si řekl, proč tady teda nejsem často, ale musím se učit. Jakousi náhodou jsem vyhrála školní kolo anglické olympiády a teď přes prázdniny se musím naučit další témata do kola okresního.
Ale přiznejme si, že zrovna v papírech a knížkách neležím. Chci si taky odpočinout, takže spíš jen často luštím křížovky a sudoku...

Co nebe dokáže vykouzlit

14. února 2011 v 23:50 | Hanka Rose |  Fotky mé výroby
...
Už před týdnem a něco jsem s babičkou pekla perník, ale to je vedlejší. Po pečení, kdy jsem fotila výsledné kousky (nebudu to sem dávat, každý ví, jak perník vypadá), jsem se rozhlédla z toho střešního okna a uviděla nádherný západ slunce! Moc se mi líbil a když jsem teda měla v ruce foťák, hned jsem to vyfotila.  No, bohužel nemám zrovna nejkvalitnější foťák, ale přesto jsou na té fotce zachyceny ty úžasné barvy oblohy. Nestihla jsem udělat víc než dva obrázky, protože byla dost zima.

Omlouvám se, že jsem sem tento článek nehodila už dřív. Měla jsem to v plánu, ale pak jsem to nestihla a jaksi jsem se k tomu už nedostala. Až teď, kdy máme jarní prázdniny.

Takže abych sem už dala ty dvě úžasně barevné fotky...

Cože... únor... kdy?!

2. února 2011 v 19:52 | Hanka Rose |  Můj deníček
Zachycená vločka
Jo, jsem tu zase po dlouhé době. Ano, omlouvám se, že nepíšu. Nechce se mi a vlastně ani není o čem. Každý den je podobný a nic nového se moc nepodniká, takže tak...

No ale přece jen se něco událo... Byla jsem na muzikálu v Brně. Hádejte na čem! No?? ... Mary Poppins! ♥ Úžasný to muzikál, bavila jsem se. Ještě doteď si opakuji: Superkalifragilistikexpialidózní!! (líbí se mi, jak to nikdo, kromě těch, co ho viděli, po mně nedokáže zopakovat)


© Hanka Rose 2010 - 2014