
Když tak přemýšlím nad podzimem. Je to opravdu krásné roční období. Myslím ale, že každé má něco do sebe. Na podzimu se mi nejvíc líbí ty barvy. Ty úžasné barvy, které dokáže příroda vykouzlit na stromech za tak krátkou chvíli!
Se spolužačkou jsme se ve škole dívaly na náš zámek na kopci, okolo kterého byly všechny stromy zelené. Asi za týden, možná dva jsme se dívaly znovu a zelené už tam bylo míň. Když se podíváme teď, převládá tam žlutá a oranžová. Obě dvě stále žasneme, jak se to rychle mění.
Ráda taky podzim fotím. Mám totiž oranžovou velmi v lásce. Mám do ní i zařízený pokoj v rámci možností. Bohužel, ještě jsem se ven nedostala s foťákem, tak zatím nemám žádnou novou fotku podzimu. A dřív jsem tolik nefotila, takže prakticky nemám žádnou fotku podzimu. Je to škoda, stále si říkám, že půjdu ven něco vyfotit. Ale právě když na to myslím, jsem buď ve škole nebo v zušce nebo musím dělat něco jiného.
Moc volných chvílí nemám. ''Neříkej, že nemáš čas'', mi stále opakuje sestřenka, když si začínám stěžovat. Ona totiž opravdu čas. Já si ho spíš asi neumím tak dobře zařídit. Teď bych klidně mohla jít ven, ale píšu na blog. Nebo obvykle sedím u knížky. Nebo pletu náramek. Takže z mého pohledu nemám čas a když už mám, zrovna se mi nechce...







Určitě zas přijde den, kdy budeš mít nějaký ten čas a mrkneš s foťákem ven...
Já mám zas raději zimu než podzim, přece jen je teď počasí nevyzpytatelné a za chvíli bude všude jen hnědo a tma, protože listy opadnou... Ale v zimě je většinou všude bílý sníh a je to takové magické všude... 