Asi většina lidí si představí tamto poprvé. Když se nad tím ale zamyslím, všechno je někdy poprvé!
Jako malá jsem si poprvé sedla, poprvé jsem vykročila, poprvé jsem šla do školky... Ale i drobnější věci! Poprvé jsem otevřela oči, poprvé jsem snědla bonbon... Většinu věcí, které uděláme poprvé si ani nepamatujeme.
Pamatuju si, jak jsem šla poprvé do první třídy. Ještě ve školce se mi do školy vůbec nechtělo, ale o prázdninách jsem se začala těšit. Vybavuju si, jak jsem šla s rodiči a babičkou přes parkoviště až na chodník, ale vůbec si nepamatuju, že jsme šly po zahradě a taťka kolem pobíhal s kamerou. Jen to video mi to dokazuje.
Abych se ale vrátila k tématu. Poprvé se stane vlastně všechno, jen mě mrzí, že i teď si někdy nepamatuju, kdy se mi něco stalo poprvé...
A to je taky jeden z důvodů, proč jsem si začala psát deník. Baví mě si ho někdy pročítat. Jak jsem uvažovala a co se mi všechno za ten den stalo... Víte vůbec, kolik toho člověk ze svého života zapomene?? Když na to pomyslím, je mi to docela líto. Už začínám myslet na twilight a na upíry, kteří nezapomínají... :D







ó, sestro, ten deník ti závidím. Já u ničeho takového nejsem schopná vydržet - že by ten týdenní rozdíl?