Už nevím kdy, možná tak v šesté třídě jsme ve výtvarce na ZUŠce vyráběli z hlíny. Tentokrát jsme dělaly takové krabičky...

Ta moje se mi docela líbí. Dnes ji mám na poličce a je v ní pár bonbonů. Když si vzpomenu, nabídnu je návštěvě...

Áno, jednou jsi mi nabídla!
Líbí se mi řvát: Tu krabičku znááám!!!
(ech, nevšímej si toho, zase jsem jednou zmagořila víc než jindy)
[3]: Ano, tu krabičku znáš a neboj, jsem zvyklá na tvoje úlety ![]()
Nechápu tě, já bych tohle nikdy neudělala, rozpadlo by se to ![]()
[7]: Ještě počkej, musím tam něco dát... Už je myslím prázdná ![]()
Je pěkná, taková podzimní
Povedená.